Přiznám se, že mi trvalo dobrých pět let, než jsem přišla na to, jak připravit kaši k snídani, na které si opravdu pochutnám. Ano, asi si klepete na čelo – vždyť kaše je asi jedno z nejjednodušších jídel na přípravu, co na tom můžu hledat za složitost?

Největší problém vidím ve způsobu přípravy – namáčet vločky předem, nebo ne? S jakým množstvím tekutin je vhodné je vařit? Jak dlouho je vařit? Jaký druh vloček používat? Co všechno do kaše dát, aby to nebylo přeplácané, ale ani aby kaše nebyla mdlá?

Pro mě zásadní dilema představovala komplikovaná stravitelnost a nepříjemný pocit v žaludku, který jsem měla, kdykoliv jsem kaši dojedla. Trávila jsem ji pak doslova půl dne, cítila jsem se šíleně těžká a připadala jsem si nafouklá a rozhodně ne ve své kůži. A co s mým trávením dělaly teprve takové instantní kaše, které se jen zalijí vodou? Už nikdy víc!

Ale protože jsem docela dost umanutá (pochopitelně jen v tom, co mě zajímá :D), chtěla jsem přijít na to, proč TOLIK lidí MILUJE KAŠE k snídani. Hrozně se mi líbila myšlenka tohoto teplého jídla, které je vesměs zdravé, sladké, příjemně vás zasytí a navíc si ho každý den můžete jinak ochutit, takže se vám ani neomrzí. Vydala jsem se na průzkum, načetla jsem spoustu článků na téma kaše a namáčení vloček a vyzkoušela jsem kopu různých receptů.

Níže s vámi sdílím svůj vymazlený recept, na který nedám dopustit. Tajemství mého úspěchu tkví v namočení vloček předem – nejlépe přes noc, případně je alespoň hned ráno zalijte horkou vodou a nechte odstát. Hezky se nasáknou a jsou asi tak o 100 % stravitelnější, než vločky nenamočené. Ano, i u jídla platí, že dostatek času a TRPĚLIVOST se vyplácí.

Ale pamatujte, každému chutná něco jiného. O ovesných kaších vedu mezi přáteli docela dost diskuzí, a tak vím, že někdo třeba nesnáší mou milovanou nadýchanou konzistenci, někdo další si suché vločky zalívá mlékem a hned je jde jíst a někdo jiný si rád „opraží“ suché vločky na sucho, a až pak je povaří s tekutinou. Takže buďte trpěliví a hledejte to pravé pro vás, přátelé.

Ingredience (na 1 porci):

• 1/3 hrnku vloček (nejraději mám *jemné ovesné a *rýžové)
• 1/2 hrnku vody
• 1/4 hrnku (rostlinného) mléka nebo vody
• necelá lžička *kokosového oleje
• větší špetka *skořice

 Jak na to:

1. Večer si namočíme vločky do vody (1/3 hrnku vloček + 1/2 hrnku vody). Dávám je rovnou do hrnce, ve kterém budu kaši ráno vařit.
2. Ráno si jen postavíme hrnec s namočenými vločkami na mírný plamen, přidáme kokosový olej a skořici či cokoliv jiného podle chuti (kakao, sladidlo, mražené borůvky, cokoliv chcete! já ráda přidávám lžičku *datlového sirupu a špetku *mletého zázvoru), pravidelně mícháme a vaříme do zhoustnutí, což netrvá déle než pár minut, cca 3 – 5 min.
3. V případě potřeby (která pravděpodobně nastane!) přilijte trochu vody nebo mléka pro vytvoření krémovější konzistence. Protože já mám kaši nejraději VELMI NADÝCHANOU, lehoučkou jak obláček, přidávám navíc přibližně 1/4 hrnku tekutin = rostlinného mléka. Řiďte se intuicí!
4. Pokud chcete zakusit tu nejlepší kaši pod sluncem, přidejte do ní (pokud jste tak ještě neudělali) následující: skořici, mletý zázvor, kokosový olej, oříškové máslo a 1/2 rozmačkaného banánu. Skutečné pohlazení chuťových buněk i bříška!
5. Hotovou kaši přendáme do misky, dozdobíme a můžeme se do ní pustit. Já navrch dala banán, granátové jablko, granolu, *mandlové máslo a *javorový sirup. Mňam!

P.S. Aby mě to neunudilo a nepřestalo chutnat, naslouchám svým chutím a obměňuju základ (ovesné/rýžové/pohankové vločky) i to, co jde navrch (skořice, kakao, jogurt, oříšková másla, ovoce, sirupy…).

Tento příspěvek obsahuje affiliate *odkazy, které značím „*“. To znamená, že když přes uvedený odkaz něco zakoupíte, obdržím z prodeje malou provizi, která mi pomáhá rozvíjet mou tvorbu.

U Jaye Shettyho, mé velké inspirace, jsem kdysi zahlédla, že každý den snídá stejné jídlo – a to teplou ovesnou kaši. Zpočátku jsem to nechápala (přece nebudu jíst každé ráno stejné jídlo, to se mi za chvíli omrzí, ne?), takže jsem tuto myšlenku zavrhla, ačkoliv se mi hodně zamlouvala.

Líbila se mi představa, že se díky takovému jednoduchému zvyku mohu osvobodit od zbytečných myšlenek. Je to tak prosté – stejná snídaně, nad jejíž volbou člověk nemusí každý den přemýšlet. A pokud jste jako já a jídlo milujete, tak o něm asi zároveň i hodně přemýšlíte. Já někdy až moc.

Pak, když jsem konečně přišla na to, po jakých snídaních je mi nejlépe (v létě je to většinou smoothie a ovoce, v zimě teplá kaše – jsou pro mě velmi dobře stravitelná, zasytí mě, ale neleží mi „těžce“ v žaludku), uvědomila jsem si, že si smoothie nebo kaši sama od sebe dělám přirozeně téměř každý den. Vzpomněla jsem si na Jaye a jeho každodenní snídaně a v tu chvíli mi to bylo jasné. 

Někdo tohle pravidlo stejnosti/jednoduchosti aplikuje např. ve svém šatníku, ve kterém má záměrně jen několik málo modelů (2 trika, 2 mikiny apod.), ale každý třeba po 3 kusech, aby je stihl prát. Tím pádem si člověk nemusí zatěžovat mysl zbytečným rozhodováním, ráno ho to nezdržuje, utvoří si z toho zvyk a má prostor řešit jiné, podstatnější záležitosti. Ať už se jedná o oblečení, jídlo nebo o cokoliv jiného.

*Neříkám, že nebudu snídat nic jiného než smoothie a kaše, ale myslím, že je to zajímavá myšlenka, která může někomu pomoct