vipassana meditace
Doporučuju, Jóguju

VIPASSANA – můj zážitek z 10denního meditačního kurzu

10 dní mlčení, bez telefonu, bez jakéhokoli spojení se světem, jen sami se sebou. Budíček ve 4 ráno, 2 až 3 lehčí bezmasá jídla denně, meditace 11 hodin denně. Extrémy mají v sobě něco, co nás chtě nechtě přitahuje. A tohle na jeden menší extrém vypadá. Přineste si šálek kávy nebo čaje, pohodlně se usaďte a pojďte si počíst o tom, jak jsem prožila svůj první meditační kurz Vipassana, kdy jsem téměř 2 týdny neměla na práci nic jiného než sedět a meditovat.

Pro objasnění rovnou na úvod zdůrazňuju, že vše, co níže popisuju, vychází z mého osobního prožitku a je čistě subjektivní. Stejný kurz, který jsem já vnímala tak, jak jsem vnímala, mohl jiný účastník vnímat naprosto odlišně. Pro někoho to může být balzám na duši, pro jiného utrpení.

Svůj zážitek jsem se rozhodla přiblížit formou otázek a odpovědí. Je to systematické, praktické a vy si můžete rychle najít části, které vás zajímají nejvíc. Článek sepisuju téměř po měsíci od skončení kurzu, tudíž doufám, že díky tomu bude můj projev jasný a pochopitelný. Otázky jsem převzala ze svých konverzací, kterými mě po návratu zasypávalo mé okolí. Vybrala jsem nejčastější dotazy, které se opakovaly téměř u každého, s kým jsem se o Vipassaně bavila. Dost povídání, jdeme na to!


ŘÍKÁŠ VIPASSANA? CO TO JE?

Vipassana je druh meditace pocházející z Indie, kterou značně rozšířil Buddha. Vipassana znamená „vidět věci takové, jaké skutečně jsou“ a je na ni nahlíženo jako na nástroj, díky kterému se můžeme zbavit trápení.

JAK JSI SE O VIPASSANĚ A MEDITAČNÍM KURZU DOZVĚDĚLA?

Protože se už delší dobu pohybuju v jógových, duchovních a meditačních „kruzích“, byla jen otázka času, kdy přijde řeč na Vipassanu. Také, že přišla. Doslechla jsem se o ní již před několika lety a pak ji sem tam vždycky někdo zmínil. Snad poprvé jsem o 10denních meditačních kurzech slyšela u Mimi Ikonn, pak u učitelů jógy a nakonec u své kamarádky, jejíž zmínka byla poslední kapkou a velkým impulzem, který mě přiměl přihlásit se. Díky, Bětko ♥

KDE SE KURZ KONAL?

Kurzy Vipassany se konají v meditačních centrech po celém světě. Konkrétní místa můžete najít tady na oficiálním webu Vipassany. Já si pro poměrně snadnou dostupnost, příznivé klima a vhodný termín vybrala centrum Dhamma Neru, které se nachází nedaleko Barcelony, něco přes hodinku vlakem přímo z letiště. Mimochodem, bylo to nádherné místo a můžu ho jedině doporučit! Dokonce jsme každé ráno pozorovali východy slunce, téměř jako na dlani. Kurz byl veden ve španělštině a angličtině. Určitě najdete meditační centra, která jsou blíže naší zemi, ale většina z nich je dál od civilizace, a tím pádem i mimo veřejnou dopravu.

PROČ JSI TAM CHTĚLA JET?

Na kurz mě nalákala Mimi Ikonn, kterou sleduju na sociálních sítích už nějaký ten pátek. Mimi svůj první kurz nedokončila, rozhodla se ho ale po nějakém času zopakovat, tentokrát úspěšně. Často Vipassanu zmiňuje a mluví o ní jako o jednom z nejdůležitějších a nejvíc přelomových zážitků. To mě hodně zaujalo a vyvolalo ve mně vlnu zvědavosti. Poslední roky jsem vedle fyzické stránky jógy začala více prozkoumávat i onu méně viditelnou stránku – meditaci. Chtěla jsem ji zakusit v plné síle. Navíc, přiznejme si to, kdy jsme naposledy mluvili, jen když bylo třeba? Kdy jsme byli bez telefonu déle než týden? Kdy jsme nemuseli filtrovat nekončící přísun nových informací? Je to jedinečná příležitost vrátit se k něčemu, co kdysi bylo na denním pořádku a dnes je to nepředstavitelné. Příležitost prozkoumat svoje návyky, závislosti a naučené vzorce chování. Příležitost být sám se sebou, ničím nerušen. Příležitost poznat sám sebe do hloubky.

ŘADÍ SE VIPASSANA K URČITÉMU NÁBOŽENSKÉMU SMĚRU?

Ne. Vipassana je univerzální, není ani sektářská, ani náboženská. Směřuje k osvobození od utrpení. Může ji praktikovat naprosto kdokoli, aniž by se bál, že pošpiní svou víru nebo zneuctí svého boha.

KDO VŠECHNO TAM MŮŽE JET?

Kdokoli. Kdokoli, kdo má zájem naučit se techniku Vipassany a bude respektovat pravidla kurzu.

JAK VYPADAL BĚŽNÝ DEN?

Vstávali jsme ve 4 hodiny ráno, následoval blok meditace. Snídaně a osobní volno. Dopolední blok meditace. Oběd v 11 hodin a volno. Odpolední blok meditace od 13 hodin. V 17 hodin poslední jídlo dne, jen v podobě ovoce. V 18 hodin další meditace, večerní rozpravy (představte si hodinový podcast) a závěrečná večerní meditace. Končilo se po 21. hodině.

Meditovalo se společně v meditační místnosti, kde měl každý své přidělené místo. Ranní brzké vstávání nebylo až tak kruté, jak by se mohlo zdát. Člověk je velmi přizpůsobivý tvor a rychle si zvykne na ledacos. Uvítala bych ovšem delší spánek – ačkoli jsem šla spát hned, jak to bylo možné, bylo to na mě málo.

CO PRO TEBE BYLO NEJTĚŽŠÍ?

Nejtěžší bylo jednoznačně vydržet fyzickou bolest. Teď si asi klepete na čelo a říkáte si, co za námahu jsem mohla pociťovat, když jsem nic nedělala, jen seděla. Tak schválně, vyzkoušejte si třeba jen 30 minut sedět v jedné pozici, kterou nezměníte. Tak, a teď si představte, že toto děláte 11 hodin denně.

Naštěstí jsme měli k dispozici nekonečnou zásobu různých podložek, sedátek a deček, které nám značně pomohly. Já měla ještě takovou kliku, že mi bylo uděleno to nejluxusnější místo, o jakém jsem si mohla nechat zdát – místo přímo u zdi, takže jsem se mohla opřít, kdykoli jsem potřebovala, a dopřát tak svým zádům trochu lásky. A že to bylo třeba!

Překvapivě jsem neměla problém mlčet, nejíst až tak často (neměli jsme žádné svačiny), ani vstávat brzo. Na vše jsem si rychle zvykla. Ale to sezení, to byl panečku oříšek!

MĚLA JSI V PRŮBHU POBYTU NĚJAKOU VĚTŠÍ KRIZI?

Já jsem byla už před příjezdem odhodlaná kurz dokončit, ať se děje, co se děje. Tudíž jsem si ani nepřipouštěla možnost, že bych mohla odjet dřív a užít si třeba ještě celý týden u moře. Takhle jsem byla nastavená a asi by ani nevadilo, kdybych nebyla, protože jsem nepociťovala nutkání sbalit si saky paky a vypálit ven. Byla jsem tam a snažila jsem se užít si každou chvilku na maximum.

Největší krizi (a zároveň asi i jedinou situaci, kterou bych vůbec nazvala krizí) jsem prožila zhruba v polovině kurzu, kdy nám bylo doporučeno, abychom vynaložili veškeré své úsilí k tomu, abychom vydrželi v meditaci v sedu bez hnutí po celou jednu hodinu. Povím vám, to byla muka. Samozřejmě bylo jen a jen na nás, zda si ulevíme a pozici lehce změníme – nikdo nikoho neopravuje, nesoudí, nekárá, všichni jsou pohrouženi do sebe a mají zavřené oči. Jde jen o nás samotné – o naši vůli, odhodlání a důslednost.

Myslím, že pár slz uronila většina z nás, jistě vím minimálně o sobě a pár dalších. A když jsem jó nemohla, připomenula jsem si, že je tady s námi i těhotná žena, a když to ta zvládne, tak jak si já můžu stěžovat. To pomohlo vždycky.

JAKÉ TAM BYLO JÍDLO?

Strava byla čistě vegetariánská, až na pár výjimek (jogurt či mléko u snídaně) dokonce veganská. Co se chuti týče, to se odvíjelo jídlo od jídla. Narazila jsem tam na snad nejlepší banán ve svém životě, vynikající hummus i rajčatovou omáčku, stejně jako na nejhorší polévku, salát absolutně bez chuti nebo rozvařené těstoviny. Obecně mi nejvíc chybělo koření (logicky se používalo minimálně, aby nás při meditaci nedráždilo). Ale vybrat se dalo vždycky a hlavně – lidé tam nejedou kvůli jídlu, ale kvůli meditaci.

KOLIK VÁS TAM BYLO?

Celkem zhruba padesát – polovina muži, polovina ženy + pomocníci v kuchyni, učitelé a asistenti, bez kterých by se kurzy nemohly konat.

TO JSI OPRAVDU CELÝCH 10 DNÍ NEMLUVILA?

Přesně tak. Jak jsem již zmiňovala, ani mi to nechybělo. Nutno dodat, že jsem spíše introvert, ale, jé, jak já dokážu kecat a kecat a kecat! Člověk po chvíli mlčení zjistí, že v tichu a pozorování je víc odpovědí, než se může zdát. Slova používáme nadbytečně, kolikrát i jen ze zvyku nebo na vyplnění ticha. Je potřeba naučit se vyjadřovat jasně, zřetelně, sebevědomě a především se záměrem. Proč jen tak plýtvat bezvýznamnými slovy a vyrušovat ostatní? Toto pro mě bylo jedno z nejvýznamnějších uvědomění, na kterém mám stále hodně co dohánět.

ZVLÁDLI TO VŠICHNI ÚČASTNÍCI AŽ DO KONCE, NEBO NĚKDO ODEŠEL?

Ano, zvládli jsme to všichni! Ale co jsme se dozvěděli, tohle byla velká výjimka – zpravidla někdo kurz opustí. Nejkritičtější bývá druhý den.

KOLIK KURZ STOJÍ?

Nic. Ano, je zvláštní, až neuvěřitelné, že dnes je takový pobyt zcela zdarma. Funguje na bázi dobrovolnosti – dobrovolných pomocníků a finančních příspěvků. Pokud po skončení kurzu máte potřebu pomoci, můžete buď jet na některý z dalších kurzů jako dobrovolník (pomoc s chodem kurzu, úklid, práce v kuchyni), přispět libovolným finančním příspěvkem, nebo klidně obojím. Tak opětujeme laskavost, díky které se bude moct zúčastnit kurzu nějaký nový student – stejně jako jsme se mohli zúčastnit my sami díky laskavosti nějakého předchozího studenta.

JAKÝ BYL NÁVRAT DO „NORMÁLNÍHO“ ŽIVOTA PO SKONČENÍ KURZU?

Ne až tak divoký, jak byste si mysleli. Sama jsem dobře věděla, že po celou dobu kurzu jsem v hodně velké bublině, a podle toho jsem se také chovala. Pobyt na kurzu jsem si plně užila, ale předem jsem věděla, že nelze ignorovat zrychlené tempo moderního života 21. století. Co tedy člověk může udělat, pokud se nechce odebrat do kláštera nebo někam daleko do hor a meditovat od rána do večera, ale zároveň si chce uchovat něco z Vipassany a používat naučenou techniku i nadále?

Já jsem pravidelně meditovala každý den již před Vipassanou, ale nebudu lhát, na kurzu jsem si osvojila novou techniku, Vipassana upevnila mou meditační praxi a prodloužila dobu mé každodenní meditace. A právě meditace a nabytý klid mi pomohl zaplout zpátky do normálního života v živoucí Barceloně.

Jistě, sem tam si člověk zavzpomíná, jak by bylo příjemné vrátit se do meditačního centra a bezstarostně se oddávat meditaci nonstop, ale to není moje cesta. Věřím, že je důležité pocítit, jak mocná dokáže intenzivní meditace být, ale o to podstatnější je být následně schopný tento cenný nástroj využít v každodenním životě. Přísahám, že se váš život najednou stane radostnějším, nebudete si ze všeho lámat hlavu či se stresovat, mrknutím oka se povznesete nad malichernostmi a budete si cenit každého okamžiku. Objevíte klid v neklidu. Objevíte sami sebe v ostatních. Objevíte nic ve všem a vše v ničem.

JAK BYS POPSALA SVŮJ ZÁŽITEK V PÁR SLOVECH?

Intenzivní. Náročný. Magický. Tichý. Povznášející. Pravdivý. Surový.

STAL SE Z TEBE „JINÝ“ ČLOVĚK?

Meditace pro mě nebyla nic nového a vzhledem k tomu, že jsem prošla např. i učitelským kurzem jógy, který je také velice transformativní, nebyl to pro mě takový skok jako by mohl být pro někoho, kdo nemedituje, nemá blízko duchovnu a k Vipassaně přijde, řekněme, jako slepý k houslím. Pokud se tenhle člověk ještě nachází v těžší životní situaci (nefunkční vztah, trauma, psychické problémy, změna práce, důležité životní rozhodnutí, stěhování apod.), to musí být něco.

Co jsem slyšela, spousta lidí si na kurzu uvědomí spoustu věcí a vnitřně si vyřeší spoustu záležitostí – pak to třeba končí rozchodem, rozvodem, odstěhováním atd. Já osobně jsem k žádné podobné převratné změně sice nedošla, ale to neznamená, že bych si tam neutřídila myšlenky, neupravila své hodnoty, cíle a obecně nesrovnala svůj život.

Letitá dennodenní praxe jógy, meditací a dechových cvičení mě měnila postupně, den za dnem. Vedle toho, vše se neustále mění, to je snad jediná objektivní pravda, na kterou se lze spolehnout. Tudíž i já jsem zákonitě jiná, než jsem byla před minutou. Vy budete jiným člověkem po dočtení tohohle článku, než jste byli před jeho přečtením. To je nevyhnutelné. Takže ano, všichni přijedou jiní, změnění. Ale že bych odešla ze školy, odletěla na Bali, přestala se bavit se svými kamarády, stala se jeptiškou nebo něco v tomto smyslu, to ne.

KDYBYS MOHLA VRÁTIT ČAS, ŠLA BYS DO TOHO ZNOVU?

Rozhodně, bez debat! Uvažuju, že v budoucnu si kurz zopakuju – prý je to lepší, už víte, co vás čeká, znáte techniku a dokážete jít hlouběji. Dá vám to opravdu hodně.

CHCI SE PŘIHLÁSIT, KDE TAK MŮŽU UDĚLAT?

Přímo na oficiálních stránkách Vipassany, kde najdete všechny potřebné informace, vypsané termíny, kontakty atd.

DALO TI TO VŮBEC NĚCO?

Ach, dalo mi to opravdu moc. Je to nedocenitelný zážitek, který vám nikdo nikdy nevezme a ze kterého budete těžit den co den.

Vipassana představuje mocný nástroj, po kterém můžete kdykoli sáhnout. Díky němu se pomalu učíte přistupovat k životním situacím s větším odstupem, jste schopni nejdříve pozorovat, zhodnotit situaci a až pak reagovat (ne naopak) a víte, že vše jednou pomine. Jak to dobré, krásné, příjemné, tak i to škaredé, tíživé a bolestivé. Tak proč na něčem z toho ulpívat nebo se kvůli tomu nervovat?

V neposlední řadě mi Vipassana přinesla také kopu přátel z různých koutů světa. Dokázala jsem se na ně poslední den (kdy jsme mohli mluvit a program byl uvolněnější) napojit obrovskou rychlostí, což jsem u nikoho dosud nezažila. Prošli jsme si vším společně, ačkoli jsme mlčeli. To nás stmelilo silným poutem. Teambuildingové akce a sportovní tábory jsou proti tomu velmi slabým odvarem.

POSLEDNÍ MOUDRO NA ZÁVĚR?

Jděte do toho naplno, užijte si to a hlavně, a to je skutečně to nejdůležitější, techniku pak využijte ve svém životě. Jinak to sice může být nevšední zážitek, kterým jste si „tvrdě“ prošli, potěšili své ego a oslnili nemálo zvědavců, ale k čemu vám to je, pokud to nejste schopni nějakým způsobem včlenit do svého života?

 

P.S. Pokud jste dočetli až sem, gratuluju a děkuju. Opravdu si vážím toho, že někdo tráví svůj čas čtením mých myšlenek. Proto také doufám, že jste si z mých slov odnesli něco přínosného! Jinak byla tahle chvíle ztrátou času – myslete na tohle u čehokoli, co právě děláte. Jestli máte jakékoli otázky nebo nejasnosti, neváhejte se mi ozvat. Můžete buď hned dolů do komentářů, nebo soukromě tady.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *