Proč?
Jak to? Co mě dovedlo k tomu, abych si založila YouTube kanál? Jak to, že učím jógu, a přitom nemám učitelský certifikát? To se může?
// update 4. 8. 2021: učitelský certifikát již mám, huhú! nic to ovšem na mém následujícím přesvědčení nemění //
Na srozuměnou rovnou říkám, že možné je naprosto všechno, ať se nám to líbí, nebo ne. Každý si může jít za tím svým. Dnešní doba to perfektně umocňuje. A tak jsem si i já šla, dlouhou, klikatou cestou. A po letech jsem došla až k onomu velkému rozhodnutí, ke kterému jsem nikdy nesměřovala, a to založit si YT kanál.
Vytvořila jsem virtuální prostor (takže když je virtuální, tak ve skutečnosti neexistuje? co je skutečnost? co vůbec znamená existovat? a co pak neexistovat?), kde sdílím videa vycházející z jógy. Je to místo, na které se budete chtít vrátit, protože se tam, doufám, budete cítit jako dOMa. Vítaní, nikým nesouzení, naprosto sví.
Po šesti letech intenzivního jógování jsem viděla tu stejnou mezeru na trhu, která tam byla od začátku. Ano, i přes celosvětový boom jógy u nás stále není nikdo, kdo by pravidelně poskytoval kvalitní jógová videa zdarma. Nenašla jsem nikoho, kdo by v této tvorbě byl konzistentní, myslel to vážně a zároveň necílil na úzkou skupinu lidí – zkušené jógíny. Ani boom online způsobený karanténami tuhle skutečnost nezměnil.
A tak se stalo, že jsem čapla příležitost za pačesy. Mé rozhodnutí mi potvrdilo opakované naléhání kamarádů, že by chtěli zkusit jógu, ale přijde jim to složité. Občasná, ale všudypřítomná neznalost angličtiny, a tedy nemožnost cvičit podle kvalitních zahraničních lektorů. Tušení, že v současné době, kdy je většina z nás ukotvena doma, je potřeba vytvořit něco, co ostatní motivuje hýbat se, alespoň na pár minut.
Otázky, jak jsem se to a to naučila. Podpora nejbližších. Mé nadšení, zapálení a touha předat dál to, co mi tak moc pomohlo a co sama dělám takovou dobu. To vše mě usvědčilo v tom, že dělám správně. Umanula jsem si TO, představila jsem si TO, věřila jsem TOMU, udělala jsem pro TO své maximum a tady je výsledek. YT kanál s názvem dOMa, na který pravidelně přispívám svými videi.
A nyní ještě k vysvětlení, proč učím bez učitelského certifikátu. Shrnu to následovně: zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Možná je to trochu přitažené za vlasy, ale poselství je snad jasné. Abych byla úplně konkrétní, já jsem totiž, kdyby všechno šlo podle původního plánu, měla mít svůj učitelský už kurz za sebou.
Ale kvůli stále přítomné pandemii se kurz, na který jsem byla přihlášená, a který měl původně proběhnout minulý rok, odložil. A protože si nechci dělat kurz online, musím holt ještě chvíli čekat. Ovšem to mě nezastaví v tom, abych nesdílela jógu alespoň online. Je to třeba a doslova i žádoucí, vidím to dnes a denně.
Snažím se, aby u nás bylo konečně něco, co lidem pomůže cítit se lépe ve své kůži. Videa, která jsou zdarma, všem dostupná a proveditelná dOMa, bez jakýchkoli nutných pomůcek. Protože ustavičné sezení je vážně destruktivní.
A protože sledování YT videí je zcela dobrovolná činnost, kterou každý dělá na své vlastní riziko, tak ani přispívání na YT není téměř ničím podmíněné. Rozhodně ne jógovým certifikátem. Pokud má někdo problém s tím, že ho nemám a „melu si“ neověřené nesmysly, může jednoduše odejít a sledovat si to, v čem vidí smysl.
Já osobně nevidím jediný problém v tom, proč bych nemohla sdílet svou vášeň. Nejdůležitější je podle mého názoru udělat si čas sám na sebe. Hýbat se podle toho, co mi je příjemné. Dělat cviky a pozice, ve kterých se cítím dobře. Pokud to tak není, je potřeba něco změnit. A na to si stejně každý musí přijít sám, učitelé mohou maximálně poradit a inspirovat. Ale nikdy určovat.
Dneska je na všechno spousta návodů, rad a zákazů. Pojďme na to na chvíli zapomenout a zkusit jednat podle své intuice. Nechat se vést svým tušením, svými pocity. Nehledejme v tom složitost. Hledejme radost a užijme si to. Je to jednodušší, než si myslíme.
Myslím, že původní otázka by měla znít spíše: „Proč ne?!“. Proč se skrze moderní technologie nepropojit a neposkytnout světu něco, co může ostatním pomoci? Proč si to nechávat jen pro sebe? Každý může něco udělat, něčím přispět. Maličkost bohatě stačí. A tady je ta moje.